V 19. století dochází k výrazné přeměně podoby našich měst. Důvodem je především rychlý rozvoj průmyslu.
Dochází také k bourání městských hradeb, které již v této době neplnily svoji funkci. V prostorech po zbouraných hradbách, hradebních příkopech a jejich okolí vznikají ve spoustě měst okružní třídy tvořené novými stavbami sloužícími veřejnosti, jako jsou školy, peněžní ústavy, divadla apod., a novými veřejnými promenádami, okrasnými sady či parky. Jako příklad lze uvést Brno, Olomouc, Opavu, Plzeň či Znojmo. Zakládání parků bylo v této době důležité především z jejich společenské funkce. V 19. století se postupně formuje pojem „veřejnost“ a s ním i požadavek na veřejný prostor. Člověk – občan, měšťan či měšťák začíná více využívat celé své město a spolupodílí se na jeho veřejném a společenském životě. Parkové plochy se tak stávají dějištěm společenského života, místem setkávání. Tomuto účelu se podřizovala i jejich podoba a vybavenost.
V druhé polovině 19. století a na počátku 20. století došlo v prostoru vysokomýtského hradebního pásu k vybudování parků: Havlíčkovy sady, Masarykovy sady, Jungmannovy sady a Botanická zahrada. V pozdějším období vznikl park Otmara Vaňorného. Veškeré tyto parky jsou památkově chráněny jako součást městské památkové zóny. Péčí města Vysokého Mýta aktuálně probíhá jejich postupná a koncepčně pojednaná obnova.
Vytvoření, a především dochování hradebního parkového prstence lemujícího historické centrum města Vysokého Mýta, jednoznačně představuje významnou historickou hodnotu a nemá v regionálním kontextu srovnání.
Autor textu: doc. Ing. Lukáš Štefl, Ph.D., zahradní architekt města Vysoké Mýto
Zdroj: MĚSTSKÉ PARKY A SADY ( propagační leták )
Vydalo: město Vysoké Mýto, 2022
